Identities

Mapování osobnosti

Během posledního roku studia věnují studenti této školy, pod dohledem pedagogů, ale i ostatních kolegů, velkou část svého volného času osobní umělecké tvorbě. Program studia fotografie na OCAD vychází z reflexí současného života i současných uměleckých směrů. Důraz je kladen na vývoj osobního konceptuálního porozumění spojeného s praktickou částí, organizací a produkcí své práce.  Teoretické znalosti, historické porozumění, specifické praktické znalosti, stejně jako i poznání nových médií, jsou součásti výbavy absolventa OCAD.  Když přehlížím práci studentů za poslední čtyři roky, uvědomuji si, kolik jejich práce se zabývá otázkou identity – osobní, kulturní, psychologické i emocionální. Přestože práce na výstavě jsou velmi různé, otázky identity sjednocují tyto mladé umělce a představují zájmy jejich generace. Jako jednotlivci se velmi liší původem: od Severoamerických domorodců, dětí imigrantů až k moderním kanadským obyvatelům. Tyto rozličné kulturní varianty a vlastní minulost silně ovlivňují jejich umělecké zaměření, dávají jejich práci hloubku, vyzdvihují osobní individualitu a současně reflektují společenskou realitu soudobé Kanady.  Zaujati více než jednoduchým popisem, každý vytváří (pomocí fotografie mapuje) identitu svého já, buď v intimní poloze nebo v širším společenském vztahu.  Nepřekvapuje, že mnohé práce naznačují vývoj identity v rámci života rodiny. Fotografové přiznávají rodinné vztahy, snaží se je pochopit – ty jejich jsou totiž mnohdy odlišné od vztahů, které měli jejich rodiče. Některé práce vyjadřují pocit jistoty domova – některé jsou vyrovnány s odkazem rodičů, jiné naopak zachycují nejistotu ve vztahu k rodině.  Další skupina obrazů se snaží objasnit možnosti osobních vztahů, záběry mapují prostor intimity a očekávání. Fotografie se opět pohybují v rozsahu od klidného pocitu příslušenství až k tázání na možnosti poměru k jiné osobě. Naproti tomuto průzkumu lidských vztahů se jiné práce zabývají osobní metaforickou úvahou: „Co je toto místo, kde se nacházím?“ Zde se jedná o poetické navození duševních stavů, autoři se zde táží, kdo jsme v okamžiku osamocení.  Závěrečná část výstavy představuje individuální identitu v poměru k dominantní kultuře širší společnosti a snaží se ohlašovat: „To jsem já a jsem na to hrdý.“ Tyto práce jsou nejvíce politické a oponují kulturním stereotypům, vyjadřují novou přítomnost a sebedůvěru.  Tato výstava představuje umělecký proces objevování sebe samého ve své práci, představuje proces nalézání své osobnosti ve vztahu ke společnosti. Identita jednotlivce je zde znázorněna ve vztahu k druhým, ke kultuře, k vlastním kořenům a ke společnosti.
Peter Sramek, 2009