ZPĚT V CASE
Výstavní projekt studentů Centra audiovizuálních studií FAMU v Praze.
Kurátor: Martin Blažíček
Výstava se uskutečňuje za podpory Magistrátu hl. m. Prahy.
Vystavující:
Dana Machajová
Kryštof Pešek
Matěj Strnad
Barbora Švarcová
Vladimír Turner
František Týmal
Otevřeno denně mimo pondělí 10-12 a 13-18 hodin.
Výstava Zpět v CASe představuje soubor prací studentů Centra audiovizuálních studií FAMU, jehož společným jmenovatelem je "remake", nebo revize známých děl světové kinematografie. Fenomén předělávek a práci s nalezeným materiálem obecně lze historicky sledovat až k filmovému strukturalismu 60-70.let a vystavené práce by bylo do jisté míry možno označit jako volné pokračování této linie. Zastoupení autoři se vztahují k originálním filmům s respektem. Nejedná se o autorská gesta zmocnění, jako spíše o výsledek bedlivého pozorování. Původní filmy jsou posouvány do jiné roviny čtení, nebo nám jejich přepracování umožňuje sledovat jejich méně zjevné principy (skladby, tvarovosti, nebo filmové řeči obecně). Tím se stává sledování výstavy zároveň velkým diváckým dobrodružstvím, ve kterém máme možnost porovnávat naši vlastní paměť s revidovanou verzí filmové historie. Práce zastoupené na výstavě v nás mohou vyvolat cinefilní potěchu, stejně tak je lze sledovat jako tvůrčí intervenci a hru uvnitř navštíveného kinematografického díla. Jsou však i zajímavým příspěvkem k otázce autorství a původnosti.
Každý z autorů zvolil pro svůj remake odlišnou strategii. Od prostého vyjmutí a zesílení konkrétního fragmentu (Dana Machajová; Sunset Blvd., r. Billy Wilder, 1950), přes rekonstrukci filmu jako zvláštního časoprostorového útvaru (Barbora Švarcová; Psycho, r. Alfred Hitchcock, 1960), ke skladebné skrumáži detailů (František Týmal; Evangelium sv. Matouše, r. P. P. Pasolini, 1964). Kryštof Pešek zakládá svou práci na algoritmickém řešení, které zpětně promítá určité kvality obrazu do jeho nového uspořádání v čase (Návrat, r. Andrei Zvjagincev, 2003), práce Vladimíra Turnera je oproti tomu zcela intuitivním gestem vycházejícím ze subjektivního prožitku filmové i literární předlohy (Solaris, r. Andrej Tarkovskij, 1972). Metodu přesné faksimile - digitální transmediace - avantgardní klasiky volí Matěj Strnad (Rhytmus 21, r. Hans Richter, 1921).
Většina vystavených prací vznikla v pedagogické dílně Víta Janečka.
Martin Blažíček
