Nacházíte se zde: Úvod Info službyKnihovny AMUHistorie Knihovny AMU › Metodická činnost

Katalogizační praxe

Katalogizační praxe Knihovny AMU

Knihovna AMU patří k odborným specializovaným pracovištím se zaměřením na obory hudba, divadlo a film. Při popisu dokumentů tradičně upřednostňuje analytický popis. Tento postup je sice pracnější a náročnější, ale je to jediný možný způsob, jak zajistit našim specializovaným uživatelům možnost přehledného vyhledávání podle jejich specifických požadavků:

Více než polovinu profilovaných fondů (celkem cca 200 000 jednotek) totiž tvoří tištěné hudebniny, zvukové záznamy aj. speciální typy dokumnetů. Uživateli služeb Knihovny AMU jsou v první řadě oboroví specialisté: VŠ studenti a pedagogové AMU a další odborná veřejnost z těchto uměleckých borů. Informační potřeby této skupiny uživatelů se do značné míry odlišují od běžného standardu. Kriteriem pro vyhledávání zde totiž nejsou primárně jmenné údaje tj. nejde o ledání konkrétního dokumentu pod určitým názvem, dokonce mnohdy ani nejde o vyhledání děl konkrétního autora. Vyhledává se zejména podle kriterií, která jsou podle AACR2 zapisována převážně pouze v poznámkách. Jedná se údaje, týkající se podrobného popisu nástrojového obsazení jednotlivých skladeb, jmen interpretů/herců, délky skladby/filmu a dalších. Velmi důležitým požadavkem našich uživatelů je však možnost vyhledávat nikoliv na
úrovni popisné jednotky jako celku, ale především na úrovni jednotlivých částí (např. skladeb) právě proto, aby vždy bylo jednoznačně rozpoznatelné, ke které popisované části se výše zmíněné údaje (a řada dalších) vztahují a hlavně, aby tyto údaje byly také přímo vyhledatelné. Z tohoto důvodu byl vždy na AMU upřednostňován v katalogizační praxi analytický popis.

V roce 1993 byly započaty práce na ukládání údajů o specializovaných fondech (fonotéka, hudebniny) do lokálních databází. V tehdejší době, jak známo, v ČR ještě nebyly vypracovány standardy pro zpracovávání těchto typů dokumentů. Základním záznamem v původních databází se pro nás stal právě záznam analytický. Toto řešení bylo voleno především z ohledu na výše zmíněné potřeby uživatelů. Pro evidenci speciálních typů dokumentů (zvukové a videozáznamy) se všemi pro nás potřebnými údaji jsme vyvinuli interní proprietální databázi (FoxPro), pro tištěné dokumenty (knihy a hudebniny) jsme používali systém CDS ISIS MAKS.

V této praxi, tj. ve vytváření podrobných analytických záznamů, Knihovna AMU pokračovala i poté, kdy bylo jasné, že obecná metodika, přijatá Národní knihovnou v Praze, je odlišná, tj.vychází z úrovně monografické. Na AMU byla v letech 1998 - 1999 vypracována systematická interní metodika popisu zejména právě s ohledem na zpracovávání speciálních typů dokumentů. Umožňovala  na jedné straně splňovat zvýšené nároky na detailnost vyhledávání, na druhé straně zohledňovala knihovnické standardy tj. katalogizační pravidla AACR2 a výměnný formát UNIMARC.

Naší odlišnosti jsme si byli vědomi i při výběru profesionálního knihovnického systému, jímž se stal po dlouhém a obtížném rozhodování v roce 1998 systém Tinlib - později T-Series. S jeho dodavatelem byla dohodnuta úzká spolupráce na dotváření systému tak, aby byl schopen vyhovět i potřebám podrobného analytického zpracovávání speciálních typů dokumentů a bylo možné do něj konvertovat naše původní záznamy. Ke konverzi jsem přistoupili v roce 1998, po druhé o rok později, kdy dolšo mj- také k významnému doplnění podrobností  záznamů zvukových dokumentů. On line byly záznamy zpřístupňpovány v aplikaci TinWeb, která se také postupně rozvíjela na základě našich specifických požadavků.

V roce 2011 jsme z důvodů ukončení rozvoje systému T-Series i TinWeb přistoupili k výměně knihovního systému a ke konverzi záznamů do MARC21. Zvoleným knihovním systémem se stal Clavius, zejména pro jeho schopnost fungovat na bázi ORACLE. Záznamy byly převedeny a jsou opět ukládány do hierarchických úrovní: PODŘÍZENÝ A NADŘÍZENÝ záznam. Jsou provázány na základě interního čísla a totožnosti názvu, který se vždy vytváří nejprve na nejvyšší úrovni a pak se do nižší hierarchické úrovně přenáší. Tím je zabezpečena jeho totožnost. Při katalogizaci je tedy třeba zvolit správnou úroveň zpracování přístupem z hlavního menu. Při vyhledávání záznamů v on-line katalogu však uživatel nemusí rozlišovat úrovně: systém vyhledá všechny relevantní záznamy bez ohledu na jejich hierarchickou úroveň. Uživatel má pak také vždy možnost zjistit potřebné souvislosti jednotlivých záznamů a knihovních jednotek.

© 2007-2011 Akademie múzických umění v Praze