Nacházíte se zde: Úvod Pro studentyBakalářské, diplomové a disertační práce (VŠKP)Tvorba › Etika psaní odborného textu a jak citovat

Etika psaní odborného textu a jak citovat

Etika psaní odborného textu a jak citovat

 

Při psaní své práce vycházíte pochopitelně z dokumentů (tj. knih, článků atd.) jiných autorů. Dbejte však vždy na to, aby bylo jasné, kdy se jedná o váš vlastní text a kdy o převzatý tj. abyste vždy použité dílo řádně uvedli ve formě bibliografické citace. Povinnost dodržovat citační etiku stanovuje Autorský zákon č. 121/2000. Necitování použité literatury je považováno za plagiátorství.

 

Za plagiátorství se tedy považuje:

- zcizení cizího rukopisu a jeho publikování pod svým jménem

- převzetí myšlenky či výsledku práce někoho jiného, aniž uvedeme skutečného autora

- převzetí části textu či odstavců aniž uvedeme bibliografickou citaci

- převzetí původního textu, který jen stylisticky upravíme

 

Nepodceňujte to, protože je velká šance, že budete odhaleni a) svým učitelem, b) dnes existují a na vysokých školách se používají softwarové nástroje pro porovnávání textů, které dokáží na opisování upozornit.

 

Bibliografické citace by měly být součástí každé odborné publikace, tedy i textu vysokoškolské závěrečné práce. Skládají se z popisu, který jednoznačně identifikuje dokument, ze kterého autor čerpal při psaní své práce.

 

Obecné zásady:

- Uveďte bibliografické citace všech pramenů, ze kterých jste při zpracování své práce

čerpali.

-        V soupisu bibliografických citací použité literatury neuvádějte prameny, které jste pro svoji práci nepoužili.

-        Používejte přesné údaje takovým způsobem, aby bylo možné jejich prostřednictvím citovaný pramen vyhledat a získat.

-        Využívejte při své práci odborné a důvěryhodné zdroje, zdroje s jasným autorstvím, a vždy zvažte, zda je zdroj pro dané téma relevantní.  Nespoléhejte se jen na Wikipedii, Google, Seznam aj. obecné zdroje.

Proč ještě citovat

-        Dokazujete tm znalost významných autorů v oboru a stav poznání tématu.

-        Potvrzujete svou  práci s vyhledáváním relevantních zdrojů k tématu.

-        Dokazujete tím, že rozumíte tématu a jak se v problematice orientujete.

-        Umožňujete tak ostatním vyhledat původní dokument.

 

Normy a zvyklosti citování

Jakou formou a v jakém pořadí zapisovat údaje určují citační mezinárodní normy ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2.

V některých případech se užívají i jiné formáty (zejm. zahraniční vědecké časopisy).

Zeptejte se svého vedoucího práce, jakou instrukci (styl, formát) použít k tvorbě citací. Pokud není stanoveno jinak, používejte vždy uvedené normy.

 

ČSN ISO 690 - obsahuje pravidla psaní a odkazování bibliografických citací tištěných monografických publikací a jejich částí, časopiseckých (seriálových) článků, příspěvků do monografií (např. sborníků z konferencí) a patentových dokumentů

 

ČSN ISO 690-2 - stanovuje způsoby citování elektronických zdrojů: monografií, databází a počítačových programů a jejich částí, elektronických seriálových publikací (časopisy) a jejich částí (články), elektronických nástěnek, diskusních fór a elektronických zpráv, a to jak pro elektronické publikace na příslušných nosičích (CD ROM, disk), tak i pro online dokumenty, u nichž je třeba ještě uvést dostupnost v počítačové síti

 

Jak postupovat při citovaní?

Citování zahrnuje 3 základní kroky:

  1. vytvoření bibliografických citací
  2. uspořádání jejich soupisu určitým jednotným způsobem
  3. odkazování v textu na bibliografické citace v soupisu

 

Od začátku práce na odborném textu je třeba si uvědomit, že odkaz v textu musí korespondovat s bibliografickými citacemi v seznamu a že i řazení seznamu je formálně předepsáno. Vyberte si proto vhodný způsob citování s ohledem na to, co a kde chcete publikovat. Univerzity obvykle požadují dodržování platné normy, někteří vydavatelé však trvají na zavedených zvyklostech.

Je dobré poradit se s vedoucím práce, jakou formou citovat přímo v textu.

 

Ad 1. Vytvoření bibliografických citací

Bibliografické citace podle normy ISO 690 a ISO 690-2

Údaje se z dokumentů přepisují tak, jak jsou uvedeny v originálu. Vytvářejte citaci vždy podle dokumentu, který máte k dispozici. Nedohledávejte chybějící údaje jako např. ISBN. U online zdrojů uvádějte URL přímo daného textu, ne jen adresu webového sídla. Uvádějte i obtížněji citovatelné zdroje, jejich formální úpravu konzultujte. Kontrolujte formální prvky citací (např. data citování online zdrojů a datum zadání/odevzdání práce).

Citaci si můžete stáhnout i z knihovních katalogů, databází (více informací najdete v kapitole Pomůcky a nástroje pro citování). K vytvoření citace jsou u každého typu dokumentu potřeba různé údaje. Norma popisuje, které údaje o dokumentu zapsat, jakou formou a v jaké posloupnosti. Pokud si nejste jisti, podívejte se do originálního znění normy. Důležité je v celé práci zachovávat jednotný styl zapisování citací.

 

Ad 2. Seznam použité literatury

Soupis úplných bibliografických citací, které jsme ke své práci použili, se uvádí na konci hlavního textu před přílohami. Většinou je to samostatná kapitola práce nazvaná „Použitá literatura” („References”).

Seznam literatury obsahuje všechny prameny, které autor ve své práci využil. Nejde tudíž o soupis všech publikací, které se dané problematiky týkají. Uspořádání seznamu se řídí podle zvoleného způsobu citování v textu. Seznam použité literatury můžete řadit abecedně podle jmen autorů, podle průběžného číslování použitého v textu, případně členit do tématických celků nebo podle druhů dokumentů (např. knihy, skripta, články ze sborníků, webová sídla).

Příklad:

Abecední řazení podle jmen autorů - jednotlivé publikace či jiné zdroje se uvádějí abecedně podle příjmení autora nebo názvu publikace (v případě, že autor není znám).

  1. BOHAČKOVÁ, Kamila. Nosiče DVD začínají nabízet program na celý den. Hospodářské noviny, 18. 7. 2001.
  2. NAVRÁTIL, Antonín. Cesty k pravdě či lži : 70 let československého dokumentárního filmu. 2. vyd. Praha : Nakladatelství Akademie múzických umění, 2002. ISBN 80-7331-909-8
  3. SKÝBOVÁ, Anna. České královské korunovační klenoty. Praha : Panorama, 1982.

 

Řazení podle průběžného číslování - jednotlivé citace se řadí postupně podle pořadí jejich uvedení v textu. Odkazuje se proto na pořadová čísla uvedená v seznamu použité literatury.

  1. STREIT, Jakob. Proč děti potřebují pohádky. 1. vyd.  V Praze : Baltazar, 1992, 79 s. ISBN 80-900-307-4-2.
  2. ČERMÁK, Miloš. Řekni heslo! Reflex, 2001, č. 33, s. 40.
  3. Národní knihovna : knihovnické revue. Národní knihovna České republiky. Roč. 1, č. 1, 1990-. Praha : Národní knihovna, 1990-. ISSN 0862-7487.
  4. KREJČÍ, Xenie. Studium korozních vlastností kluzných laků aplikovaných v automobilovém průmyslu : diplomová práce. Ostrava : VŠB-Technická univerzita Ostrava, Fakulta strojní, 2001. 56 s., 3 příl.

Ad 3. Odkaz na citaci v textu

Odkazem na citaci se odvoláváme na dokument, ze kterého jsme čerpali.
Doslovné citace cizího textu nebo i jen jednotlivých výrazů se uvádějí v uvozovkách a k tomu se přiřadí odkaz na citaci. Pokud text není uveden doslova, uvede se opět odkaz na citaci za příslušnou větu či odstavec.

 

Nejpoužívanější jsou 2 způsoby, jak odkazovat na citace:

 

Zkrácené citace v textu - většinou se uvádí zkrácená citace: autor, rok vydání, popřípadě strana.
Např.: ...podle Nováka (2004, str. 54) nebo ... a podle teorie (Novák, 2004).
Soupis citací (tj. seznam použité literatury) na konci hlavního textu se již nečísluje, pouze se seřadí abecedně.

 

Číselné citace - odkaz na číslo citace v seznamu použité literatury, uvádí se buď jako horní index22 nebo v závorce (22). V případě, že odkazujete na konkrétní část v dokumentu, zapíšete i čísla stránek. Např.: ... podle Nováka (22, str. 143).

Kde hledat pomoc

Generátor bibliografických citací

V rámci projektu Bibliografické citace na Masarykově univerzitě v Brně vznikl generátor citací. Na adrese http://www.citace.com/ si můžete vygenerovat citace podle údajů zadaných do formuláře podle norem ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2. Po zaregistrování si můžete vytvořené citace také ukládat do svého profilu a tak si vytvořit vlastní databázi k pozdějšímu využívání.

 

Metodická příručka s příklady

V rámci Odborné komise pro otázky elektronického zpřístupňování vysokoškolských kvalifikačních prací vznikla návodná příručka. Najdete ji na adrese http://www.evskp.cz/SD/4c.pdf.

 

Požádat o metodickou pomoc můžete také ve své fakultní knihovně, avšak neočekávejte, že za vás knihovnice mohou vypracovat celý seznam použité literatury.

 

Konkrétní pravidla na webu NAMU

 

 

Použité zdroje:

  1. BRATKOVÁ, Eva. Metody citování literatury a strukturování bibliografických záznamů podle mezinárodních norem ISO 690 a ISO 690-2 citace [online]. [cit. 2008-11-09]. Dostupný z WWW: <http://www.evskp.cz/SD/4c.pdf>.
  2. BOLDIŠ, Petr. Bibliografické citace podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2 [online]. c2001-2006 [cit. 2008-11-09]. Dostupný z: <http://www.boldis.cz/index.php?citace>.
  3. Citační etika & bibliografické citace [online]. CIKS, 2007 [cit. 2008-11-09]. Dostupný z WWW: <http://ciks.vse.cz/navody/citace.aspx>.
  4. ČSN ISO 690 (01 0197). Dokumentace - Bibliografické citace - Obsah, forma a struktura. Praha : Český normalizační institut, 1996. 31 s.
  5. ČSN ISO 690-2 (01 0197). Informace a dokumentace - Bibliografické citace - Část 2: Elektronické dokumenty nebo jejich části. Praha : Český normalizační institut, 2000. 24 s.
  6. FARKAŠOVÁ, Blanka; KRČÁL, Martin. Projekt Bibliografické citace [online]. [cit. 2008-11-09]. Dostupný z WWW: <http://www.citace.com>.
  7. SYNEK, M.; VÁVROVÁ, H.; SEDLÁČKOVÁ, H. Jak psát diplomové a jiné práce [online]. Praha : VŠE, 2002. Dostupný z WWW: <http://fph.vse.cz/pro-studenty/studentske-prace>.
  8. TKAČÍKOVÁ, Daniela. Jak pracovat s informacemi [online]. 2003, aktualizováno 6.6.2003 [cit. 2003-10-03]. Dostupné z <http://knihovna.vsb.cz/kursy/index.html>.
  9. VIC ČVUT. Informační výchova [online]. c 2003, poslední revize 21.5.2003 [cit. 2003-10-02]. Dostupné z <http://knihovny.cvut.cz/vychova/infvychova.htm>.

 

Nahoru

© 2007-2011 Akademie múzických umění v Praze