Nacházíte se zde: Úvod Aktuálně › Koncert proti totalitě

Koncert proti totalitě

Sál Martinů 17. listopadu 2015, 19:30 Vstup zdarma, rezervace: clarinetproject@gmail.com
Koncert proti totalitě

Koncert proti totalitě se koná u příležitosti 26. výročí „Sametové revoluce“ a navazuje tak na úspěšný komorní koncert 17. 11. 2014. Rádi bychom tak založili tradici aktivní participace HAMU na oslavách jednoho z nejdůležitějších milníků novodobé historie a zároveň se stali součástí uměleckého manifestu proti totalitním režimům, pořádaného každoročně v Praze i na dalších místech ČR.

Hudební dramaturgie projektu reflektuje díla skladatelů, kteří prožili své životy v totalitních režimech nebo byli vystaveni různým formám bezpráví v průběhu 20. století. Jejich skladby interpretují nejen úspěšní studenti a absolventi HAMU, ale také osobnosti z řad pedagogů.

V letošním roce uvedeme, kromě skladeb Bohuslava Martinů, Dmitrije Šostakoviče nebo Isanga Yuna také dílo Zdeňka Šestáka, jehož profesní život byl rovněž poznamenán totalitou, a který nedlouho po koncertě oslaví devadesáté narozeniny.

Součástí doprovodného programu je výstava velkoformátových fotografií projektu Příběhy bezpráví společnosti Člověk v tísni nazvané Z místa, kde žijeme.

 

Program koncertu:

Isang Yun Monolog pro sólový fagot

Jan Hudeček – fagot

Bohuslav Martinů Kvartet pro klarinet, violoncello, lesní roh a malý bubínek

  1. Allegro moderato
  2. Poco andante
  3. Allegretto ma non troppo

Irvin Venyš – klarinet, Kateřina Javůrková – lesní roh, Ivan Vokáč – violoncello, Oleg Sokolov – malý bubínek

 

Zdenek Šesták Sonata da Camera

  1. Allegro giocoso
  2. Vigilia di Schubert

 

  1. Allegro risoluto
  2. Moderato aggiustamente
  3. Allegro fresco

 

Jana Brožková, Jana Kopicová – hoboj, Irvin Venyš, Kiryl Tseliapniou – klarinet, Jan Hudeček, Štěpán Rímský – fagot, Zdeněk Divoký, Adéla Triebeneklová – lesní roh

 

Přestávka

 

Dmitrij Šostakovič Klavírní trio č. 2 e moll Op. 67

  1. Andante – Moderato – Poco piu mosso
  2. Allegro con brio
  3. Largo
  4. Allegretto – Adagio

 

Členové Dvořákova tria:

Ivo kahánek – klavír, Jan Fišer – housle, Lukáš Polák j. h. - violoncello

 

Z místa, kde žijeme

V roce 2014 byli již počtvrté vyzváni studenti z celé České republiky, aby ve svém okolí vyhledali pamětníky, jejichž životy poznamenalo komunistické bezpráví, a zdokumentovali jejich příběhy. Mladí lidé, kteří se již narodili do svobody a demokracie, se tak osobně setkali s těmi, kteří většinu života prožili v totalitě. Tím vznikl unikátní mezigenerační dialog dvou životních zkušeností, z něhož vzešlo nejen mnoho vzájemně obohacujících zážitků, ale především dvacet tři zpracovaných příběhů.  Ty nejlepší z nich byly v podobě osmi velkoformátových fotografií s texty prezentovány formou výstavy v listopadu roku 2014 u příležitosti zahájení festivalu Měsíc filmu na školách a předání Cen Příběhů bezpráví.

https://www.youtube.com/watch?v=YzNvLPa5Nt4&feature=youtu.be

Pořadatel výstavy: Člověk v tísni, o. p. s., Příběhy bezpráví

Ředitel: Karel Strachota; Koncepce výstavy: Radka Prošková, Vojtěch Vlk; Autor fotografií: Vojtěch Vlk; Texty: Robert Břešťan

 

Koncert proti totalitě

Životy všech čtyř skladatelů, jejichž díla jsou zařazena do programu dnešního koncertu, byly poznamenány zkušenostmi s totalitou. Nejstarší z nich – Bohuslav Martinů - byl pod hrozbou „hnědé“, nacistické totality nucen odejít do USA, a nástup „rudé“ totality v poválečném Československu mu zabránil ve vytouženém návratu do vlasti. Dmitrij Šostakovič strávil v prostředí komunistické totality prakticky celý svůj život a zažil na vlastní kůži několik ostrých útoků Stalinova diktátorského režimu vůči své osobě a svému dílu: prvý přišel ve třicátých letech, v době nástupu Stalinovy moci, další následovaly v poválečném období, kdy Stalinova diktatura vyvrcholila. Zdeněk Šesták se dokonce opovážil v padesátých letech komunistické totalitě vzdorovat: když byl z politických důvodů zbaven svého místa na FFUK v Praze věhlasný český muzikolog profesor Josef Hutter, opustil spolu s několika dalšími posluchači demonstrativně studia. Takovéto postoje žádná totalita nepromíjí a neprominula je ani Šestákovi. Korejec Isang Yun bojoval za druhé světové války za svobodu své země proti japonské okupaci a zaplatil za to pobytem v drsných podmínkách zajateckého tábora. Když po válce došlo k rozdělení Koreje na dva státy, zasazoval se ze všech svých sil o jejich opětovné spojení. Tehdy žil již už v emigraci v Německu a neváhal odtud zajíždět i na nebezpečné území Severní Koreje. V napjaté atmosféře studené války tím ovšem upadl do podezření ze špionáže se všemi nepříjemnými následky.

Čtyři různé osudy mají, vzdor detailním odlišnostem, jedno společné: boj za svobodu a neochotu ke konformitě se snahami o její omezení, ať už v jakémkoli „vyšším zájmu“. Svoboda je totiž sama o sobě tím nejvyšším zájmem.

Skladby zmíněné čtveřice už s problematikou vzdoru vůči totalitě bezprostředně nesouvisejí – berme je tudíž především jako víceméně typická díla svých autorů. Kvartet pro klarinet, violoncello, lesní roh a malý bubínek H. 139 Bohuslava Martinů je plodem mladistvého tvůrčího rozletu skladatelových prvních pařížských let. Martinů tehdy dychtivě nasával vše moderní a progresivní, což právě meziválečná Paříž dokázala zprostředkovat snad nejlépe z evropských metropolí své doby. Osobitost tvůrčího projevu zde ještě nedrží vyrovnaný krok se silnými podněty odjinud (zde zvláště od Stravinského), nicméně z hudby pro tuto nestandardní komorní sestavu přesvědčivě vyzařuje vitalita doby a prostředí, právě tak jako rychle se rozvíjející tvůrčí talent autorův.

Klavírní trio e moll op. 67 vytvořil Dmitrij Šostakovič na jaře 1944 krátce poté, co se dozvěděl o náhlé smrti svého dlouholetého přítele, význačného muzikologa a kritika Ivana Ivanoviče Sollertinského, který měl na vývoj Šostakovičovy tvorby velký vliv: Sollertinskij se mimo jiné intenzívně zabýval moderní symfonií a jeho znamenité studie na toto téma se bezprostředně odrazily i na Šostakovičových vlastních symfonických koncepcích, počínaje III. symfonií (“Prvomájovou”).  Bylo to krátce po dokončení VIII. symfonie, kterou už Sollertinskij nemohl slyšet ani posoudit.  Klavírní trio Šostakovič pojal jako smuteční panychidu za tragicky zemřelého přítele. Čtyřvětý cyklus zahajuje pomalá věta úvodní s atmosférou typicky šostakovičovského – a archetrypálně ruského – táhlého elegického melosu, který vystřídá zvukově vyostřené scherzo na místě 2. věty. V následujícím Largu se opět vrací doširoka vyzpívaný smutek, na který naváže skoro groteskní finale, jakýsi novodobý “danse macabre”, jehož pomocí Šostakovič často vyjadřoval momenty mimořádně závažné a tragické.

Sonata da camera pro dechové okteto Zdeňka Šestáka (skladatel oslaví nedlouho po dnešním koncertu – 10. prosince 2015 – 90. narozeniny!) vznikla v roce 1978 pro vynikající soubor Collegium musicum Pragense. Na ploše pěti vět počítá nejen s interpretační virtuozitou, nýbrž i s vytříbeným smyslem pro zvukovou barvu neobvyklých souzvukových tvarů a harmonických konstelací, které jsou pro Šestákův skladatelský projev typické. Stylově se dílo hlásí k šíře chápanému neoklasicismu: jeho výraz je střízlivě věcný, neokázalý, s řadou momentů humorných i, možno říci, laskavě lyrických. Finální věta pak přichází s náležitě vygradovanou hráčskou bravurou.

Monolog pro sólový fagot Isanga Yuna má pozoruhodnou genezi: lze ho označit jako produkt třetí generace, jejímž zakladatelským dílem byl v roce 1981 Koncert pro klarinet a orchestr. Z pomalé střední části tohoto koncertu vytvořil autor v roce 1983 Monolog pro sólový basklarinet, jehož velmi úspěšná premiéra v dubnu 1983 v australském Melbourne (hrál vynikající basklarinetisrta Harry Sparnaay) vzbudila zájem fagotistů o fagotovou verzi Monologu. Ta byla dokončena počátkem roku 1984. Monolog je mimořádně náročný sólový kus, využívající širokou škálu nových, netradičních prvků a technik moderní fagotové hry. Světová premiéra fagotové verze Monologu se uskutečnila 2. února 1985 v Nice a ujal se jí znamenitý francouzský fagotista Alexandre Ouzounoff.

Jaromír Havlík

© 2007-2011 Akademie múzických umění v Praze