ADAM SOUKUP, ABSOLVENT BAKALÁŘSKÉHO STUDIA HRY NA KLAVÍR HUDEBNÍ A TANEČNÍ FAKULTY AMU

Trajektorie životních i profesních cest můžou vést přímo anebo můžou být trochu křivolaké s různými zákoutími a oklikami. Je skvělé, co si na nás život přichystá za změny a výzvy. To podstatné je, že na konci je spokojený a naplněný - nejen ten - profesní život. Následující příběhy osobností z řad absolventů a absolventek AMU, jsou toho příkladem.

Ruce Adama Soukupa už nezaměstnává klavír, ale “sidestick” a další přístroje v kokpitu proudového letounu Gulfstream 500. Absolvent bakalářského studia hry na klavír na HAMU před osmnácti lety kariéru klavíristy opustil a živí se jako pilot u soukromé společnosti. Letectví Adama zajímalo už jako malého kluka. „Zrálo to ve mně delší dobu společně s tím, jak mě hraní na klavír postupně přestávalo bavit. A stále víc mě naopak začalo zajímat létání. Tak jsem si jednoho dne řekl, že to prostě změním,“ popisuje Adam cestu, která ho přivedla k absolvování prvního pilotního výcviku. „Bavilo mě to a celkem mi to i šlo. Půjčil jsem si tedy peníze a pokračoval dál. Trvalo to v podstatě dva roky, než jsem dospěl do fáze, že jsem se mohl začít živit jako profesionální pilot.“ Vztah k hudbě ale Adam rozhodně neztratil. „Neznamená to, že bych měl hudbu méně rád než předtím. Jen se jí už nevěnuji profesionálně. To je celé. Čas, který člověk stráví tím, že se zabývá hudbou, není nikdy ztracený,“ vysvětluje. Adam Soukup má zkušenost, že hudebníci bývají dobrými piloty a létání je jim nějakým způsobem vlastní. Létání a hudba jsou podle něj obory, které jdou velice dobře dohromady. „Herbert von Karajan byl pilot a měl vlastní letadlo. Sám mám několik kolegů pilotů, kteří byli dřív profesionálními hudebníky.“ Co za tím stojí? „Když se člověk od mládí zabývá hudbou, přesněji hraje-li na nějaký nástroj, naučí se velmi dobře koncentrovat. A to se pak hodí i v letadle,“ přibližuje a dodává, že letadlo se řídí velice jemnými, pomalými a plynulými pohyby. „Hodí se tak cit v rukou, který člověk získá z nástrojů. Při pilotování člověk uplatní i hmatovou a zvukovou paměť. Letíte třeba v noci, pořádně nevidíte na přístrojovou desku, ale podle hmatu si pamatujete, kde všechny ty čudlíky jsou. Zvuková paměť je dobrá, když letíte a mluví na vás řídící letového provozu v dlouhých souvětích, která po něm musíte opakovat. Prostě existuje řada věcí užitečných při pilování letadla, které si člověk vypracuje, když hraje na nějaký hudební nástroj.“ A nelitoval někdy svého rozhodnutí, které ho přimělo ke změně profese? „Mrzí mě to ve vztahu k mému panu profesorovi Martinu Ballýmu, který mi nejen ve světě hudby věnoval neuvěřitelné množství času a energie, která tak zůstala neproměněná a nenavrácená. Život je ale podle mě příliš krátký na to, aby člověk dělal něco, co ho nebaví. Hraní na klavír jsem věnoval od mládí hodně času, ale pak mě to přestalo bavit. Tak jsem toho nechal a začal dělat něco jiného. A podle mě by to tak mělo být. Člověk by neměl za každou cenu setrvávat u činnosti, která ho nenaplňuje, jen kvůli tomu, že se tím v životě už nějakou dobu zabýval. To vede jen k tomu, že nebude šťastný. Navíc i kvalita výkonu, pokud člověk dělá, co ho netěší, klesá. A to není dobré ani pro něj ani pro jeho okolí,“ uzavírá Adam Soukup.