ANDREA DAŇKOVÁ, ABSOLVENTKA KATEDRY HERECTVÍ ČINOHERNÍHO DIVADLA DAMU
Trajektorie životních i profesních cest můžou vést přímo anebo můžou být trochu křivolaké s různými zákoutími a oklikami. Je skvělé, co si na nás život přichystá za změny a výzvy. To podstatné je, že na konci je spokojený a naplněný - nejen ten - profesní život. Následující příběhy osobností z řad absolventů a absolventek AMU, jsou toho příkladem.
Dosáhnout celostátní změny ve zdravotnictví. To určitě není snadný úkol. Ale ne nemožný. O tom je přesvědčena a o to ze své manažerské pozice tajemnice ředitele Ústavu hematologie a krevní transfuze v Praze usiluje Andrea Daňková. Vedle toho také vyučuje mediky správné komunikaci s pacienty. Jak sama říká, v oblasti zdravotnictví našla svoje místo a zabývá se věcmi, které jí v životě dávají největší smysl. „Na DAMU jsem byla přijata už během studia na gymnáziu a maturitu jsem si tak dodělávala v průběhu prvního ročníku. Ale už tehdy jsem měla tušení, že to pro mě nebude ta pravá cesta,“ popisuje nejen vystudovaná herečka, ale také absolventka Fakulty sociálních studií Univerzity Karlovy, která dále získala i titul MBA v oboru strategického managementu. „Mám v hlavě velké plány a obrovskou chuť věci měnit. Zároveň chci být prospěšná pro společnost. A tohle mě právě práce pro zdravotnictví umožňuje a velmi mě to naplňuje,“ popisuje nynější tajemnice ředitele. Dodává, že umění a herecká práce je krásná a také nepostrádá smysl, ale co jí nevyhovuje je to, že je člověk v této profesi permanentně na někoho odkázaný a svoje směřování nemá pevně ve svých rukách. „Přijde mi líto, když člověk něco vystuduje, zjistí, že to úplně není to „jeho“ a nemá dost odvahy na změnu. A pak žije smutný život. Vždyť v práci trávíme tolik času! I proto je důležité dělat to, co má člověk rád,“ uvažuje Andrea s tím, že chápe, že do takového rozhodování vstupuje řada faktorů, které ho neusnadňují. „Rodina to může špatně nést, že jste něco vystudoval, vložil do toho tolik energie, a nakonec děláte něco úplně jiného. Vy sám před sebou si to musíte obhájit. A nové ‚pracovní okolí‘ se ze začátku může dívat také trochu podezřívavě. I já sama jsem musela zpočátku dokazovat, že nejsem jen ‚herečka‘, že zrovna tak dokážu být TOP manažerka,“ přibližuje s tím, že ve svém úsilí nemůže polevit. Nároky i očekávání, která jsou na ni kladena, jsou stále velká. Přesto by chtěla apelovat na ostatní, kteří podobně jako ona zjistili, že nejsou „správně“, aby se nebáli a šli dělat něco jiného. „Je dobré mít odvahu to změnit, dokud to ještě jde, protože s přibývajícími lety se to stane ještě těžší,“ upozorňuje Andrea. Herectví si nechala pouze ve formě dabingu. „Největší radost mi ale stejně udělá, když dokážu dovést dokonce nějaký komplexní náročný projekt, poskládám konsorcium nebo dokážu vyjednat od nějaké externí společnosti dar, který nám pomůže zafinancovat důležitý přístroj. A pak samozřejmě vidět spokojené pacienty,“ uzavírá.
