JAN ŽĎÁNSKÝ, ABSOLVENT HRY NA VIOLONCELLO HUDEBNÍ A TANEČNÍ FAKULTA

Trajektorie životních i profesních cest můžou vést přímo anebo můžou být trochu křivolaké s různými zákoutími a oklikami. Je skvělé, co si na nás život přichystá za změny a výzvy. To podstatné je, že na konci je spokojený a naplněný - nejen ten - profesní život. Následující příběhy osobností z řad absolventů a absolventek AMU, jsou toho příkladem.

Někdy to stačí neodfláknout a vyplnit si krasopisně úvodní stránku indexu a můžete získat bezva „melouch“ jako krasopisec. Až si nakonec „vymalujete“ i svůj vlastní absolventský diplom. Ten si vlastnoručně vypsal Jan Žďánský, když končil na HAMU studium hry na violoncello. Člen Dvořákova klavírního kvarteta a orchestru Recreation v Grazu , má kromě hudby ještě další vášeň. Sbírá historické pohlednice. „Od mala jsem hezky psal a rád jsem něco napodoboval. Bavilo mě třeba falšovat podpisy do žákovské knížky,“ směje se. Jeho krasopisně vypsaného indexu si všimli i na studijním oddělení. Když pak hledali záskok na vymalovávání jmen na bakalářské a magisterské diplomy (ano, to byly ještě doby ruční práce!) obrátili se právě na Jana. „Studoval jsem a byl jsem rád za tenhle super kšeft. Ale není to jen tak. Musíte tomu opravdu dát pozornost a péči,“ popisuje s tím, že dnes se písmomalířství již nevěnuje. „Občas mě požádají, aby někomu vypsal čestný diplom. Psal jsem například pro Společnost Antonína Dvořáka diplom siru Charlesu Mackerrasovi, či Jiřímu Bělohlávkovi “ dodává. Od krasopisu je jen krok k zájmu o staré věci. To byla i Janova cesta k zájmu o filatelii a staré pohlednice. „Historické pohledy jsou velmi zajímavý sběratelský fenomén. Navíc k tomu nepotřebujete tak hluboké znalosti jako je tomu například u filatelie,“ vysvětluje Jan, který se od dětství věnuje i sbírání známek. V rámci své sbírky pohledů preferuje ty místopisné. „Častokrát to je tak, že pohledy jsou jediným dokladem toho, jak nějaké místo či město před sto lety vypadalo,“ popisuje kouzlo starých pohlednic. Co může mít sběratelství společného s hudbou? Oboje jsou to někdy tak trochu osamělé činnosti. „Hodiny a hodiny jste sám a cvičíte na hudební nástroj. To je stejné, jako když sedíte doma a pořádáte si svoji sbírku,“ přibližuje Jan a dodává, že nezná mezi hudebníky nikoho, kdo by stejně jako on sdílel vášeň pro staré pohlednice. V případě známek to je ale jiné. „Mezi velké filatelisty patřil například hudební skladatel Miroslav Kabeláč. Svoji sbírku známek dokonce odkázal Poštovnímu muzeu v Praze. Zajděte se na ni podívat,“ dodává na závěr Jan Žďánský.