KATEŘINA RUSINOVÁ, ABSOLVENTKA HERECTVÍ NA KATEDŘE ČINOHERNÍHO DIVADLA DAMU

Trajektorie životních i profesních cest můžou vést přímo anebo můžou být trochu křivolaké s různými zákoutími a oklikami. Je skvělé, co si na nás život přichystá za změny a výzvy. To podstatné je, že na konci je spokojený a naplněný - nejen ten - profesní život. Následující příběhy osobností z řad absolventů a absolventek AMU, jsou toho příkladem.

V profesním životě Kateřiny Rusinové (roz. Urbancové) nastaly kariérní obraty hned dva. Přitom ten druhý, kdy od anesteziologie a intenzivní medicíny přešla do oboru paliativní medicíny, pro sebe hodnotí jako ten mnohem významnější, než když se v pětadvaceti letech jako absolventka činoherního herectví na DAMU rozhodla plně věnovat právě lékařské profesi. Lékařskou fakultu vystudovala současná přednostka Kliniky paliativní medicíny 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze souběžně s herectvím. „Ke konci studia medicíny a DAMU jsem to měla pocitově vyrovnané, čemu bych se chtěla věnovat. Nakonec si mě přitáhla medicína. Dostala jsem nabídku s tím, že tam byl jasný výhled na to, co se bude dít v dalším roce,“ vysvětluje docentka Rusinová, co rozhodlo o tom, že nastoupila profesní dráhu lékařky. V tomto ohledu je podle ní start do uměleckého světa mnohem složitější a nejistý. „To, že úplně změním obor a budu se věnovat paliativní medicíně, bylo nesnadné a klíčové rozhodování mého života,“ vysvětluje lékařka a dodává, že po patnácti letech, kdy se věnovala urgentní medicíně založené na rychlém úsudku, ovládání nejrůznějších technologií a přístrojů, začala hledat, kam se v této profesi posouvat dál. „Začal mi chybět kontakt s pacientem, s konkrétním člověkem. Chtěla jsem znát, jak on sám své nemoci rozumí a co od medicíny očekává. Z automatického postoje, že medicína má zachraňovat a prodlužovat život, jsem se posunula jinam. Začala jsem se zabývat otázkou, jak má pro konkrétního pacienta vypadat dobrá a přiměřená medicína. Tak, aby do jeho života dobře a přiměřeně zasahovala, zejména v kontextu závažné nemoci“ přibližuje Kateřina Rusinová. Co jí tato profesní změna do života přinesla? „Povzbudivým zjištěním pro mě bylo, že to jde i po takhle dlouhé době. A že na změnu není nikdy pozdě, velmi to rozšiřuje obzory. Paliativní medicína je hodně zaměřená na komunikaci, empatii a potřeby pacienta, a to se nějak sešlo s mými představami o tom, co čekám od profese, která mě má naplňovat,“ upřesňuje přednostka kliniky. Právě ve vztahu k životním příběhům pacientů a v poctivosti přístupu ke studiu charakterů postav vidí styčné body herecké a lékařské profese. „Citlivost vůči životnímu příběhu a zároveň respekt k dramatické postavě s nejrůznějšími motivacemi na životní cestě, která může být někdy pěkně zamotaná… to jsem si odnesla z DAMU,“ poznamenává docentka Rusinová a dodává, že se jí někdy lidé ptají, jestli při práci „hraje“. „Tak to v žádném případě a ani by to nešlo. Autenticita vztahu lékař-pacient to naprosto vylučuje. Bylo by to neprofesionální,“ odpovídá a dále upřesňuje, že paralela k herecké práci je v hledání. „Je to jako když herec hledá výraz a prostředky pro postavu, kterou ztvárňuje. Já zase pátrám po tom, co můj pacient potřebuje. Jak a čím mu můžu pomoct žít co nejlepší život i se závažnou nemocí,“ poznamenává. Momentálně své profesní úsilí napírá do práce na Klinice paliativní medicíny 1. LF UK a VFN v Praze, a zejména do výuky studentů, což vnímá jako velkou zodpovědnost. „Učíme příští generaci lékařů, a to je závazek, kterému bych se ráda v příštích letech naplno věnovala. Přijde mi, že tento přístup k medicíně, a hlavně k pacientovi tady velmi chybí. Sama bych chtěla, až budu nemocná, aby takoví lékaři existovali.“ A doplňuje, že je velmi vděčná za to, že mohla studovat na DAMU. „Cením si kreativního a uměleckého přístupu, který jsem tam získala. Je to velký vklad do způsobu, jak přemýšlím v životě obecně – ale i konkrétně nad záležitostmi které jsou někdy velmi technicky, vědecky a pedagogicky zaměřené,“ říká a povzbuzuje studenty, aby se nebáli studovat všechno, co je zajímá. „Nasbíráte tak spoustu zkušeností a ty jsou k nezaplacení. Nejen hloubka studování, ale i šíře záběru se dá zúročit v různých typech kariér a zaměstnáních. Cesta k naplněnému a spokojenému profesnímu životu nemusí vést vždycky úplně přímo,“ uzavírá Kateřina Rusinová.

26. července 2023