LUKÁŠ MILOTA, ABSOLVENT KATEDRY KAMERY NA FILMOVÉ A TELEVIZNÍ FAKULTĚ AMU

Trajektorie životních i profesních cest můžou vést přímo anebo můžou být trochu křivolaké s různými zákoutími a oklikami. Je skvělé, co si na nás život přichystá za změny a výzvy. To podstatné je, že na konci je spokojený a naplněný - nejen ten - profesní život. Následující příběhy osobností z řad absolventů a absolventek AMU, jsou toho příkladem.

Lukáš Milota vystudoval kameru na FAMU, ale vedle toho vede také kurzy keramiky. Nicméně na začátku jeho cesty ke keramice stál opět film. Konkrétně natáčení dokumentů v Japonsku. „Při své první návštěvě Japonska jsem se snažil najít kováře samurajských mečů v Kamakuře. Pomohl mi s tím místní mladík, u kterého jsem bydlel, a na oplátku mě poprosil, abych pro něj natočil rozhovor s majitelem jednoho obchůdku s keramikou. Byl to krásný, tradiční japonský dům na kraji města s lidovou keramikou, která pocházela především z vesnice Onta a z Okinawy. Tam to všechno začalo,“ vzpomíná Lukáš a dodává, že mu ale dalších osm let trvalo, než se poprvé dotknul hlíny. Ten okamžik nastal v dílně u Václava Kuglera. „Pak přišel lockdown a najednou jsem měl na keramiku spoustu času. Před dvěma lety jsme s kamarádem a kamarádkou otevřeli vlastní dílnu v Holešovické tržnici,“ upřesňuje s tím, že ale na kameru rozhodně nezanevřel. „Momentálně točím film Ondřeje Provazníka s pracovním názvem “Highlight“ a s keramikou to zvládám tak padesát na padesát, což mi vyhovuje,“ říká z pozice kameramana. Na práci u filmu si cení, že se mu dostává jedinečné možnosti zúčastnit se něčeho, co má společenský přesah a velký dosah. „Je to fascinující a je s tím spojeno mnoho emotivních, ale také pomíjivých momentů. Bez počítače a diváků vlastně nemáte nic. Hrnek je jen malá, běžná věc, ale můžete se z něj těšit každý den. Vzít ho kdykoli do ruky, podívat se zespodu a z druhé strany,“ popisuje. Přesto mezi filmem a keramikou našel i jednu zajímavou paralelu. „Je to keramická pec, která mi možná trochu nahrazuje analogovou práci s filmem. Přináší určitou nahodilost, životnost a očekávání výsledku, které mi v digitální kinematografii chybí,“ poznamenává. Podle Lukáše široká rozkročenost mezi obory určitě není pro každého nutnost, na druhou stranu podle něj je současná doba turbulentní a v oblasti audiovize tak pravděpodobně nastanou velké změny. „Díky inflaci je financování stále obtížnější, naproti tomu se velmi rychle rozvíjí AI, která na straně uživatele nevyžaduje žádný sofistikovaný software ani obsluhu a pravděpodobně vznikne tlak na její využívání. O to vděčnější jsem za to, že právě točíme na 16 mm film. Připadám si trochu jako dinosaurus, na kterého se řítí planetka, ale přijde mi to celkem vzrušující,“ přiznává a dodává, že by si toho v životě chtěl vyzkoušet co nejvíc. „Pro mě je rozmanitost důležitá a navíc věřím, že spolu většina činností kolem řemesel či umění nějak souvisí,“ dodává na závěr.