MAREK TŘEŠŇÁK, ABSOLVENT KATEDRY ALTERNATIVNÍHO A LOUTKOVÉHO DIVADLA A KATEDRY AUTORSKÉ TVORBY A PEDAGOGIKY NA DAMU
Trajektorie životních i profesních cest můžou vést přímo anebo můžou být trochu křivolaké s různými zákoutími a oklikami. Je skvělé, co si na nás život přichystá za změny a výzvy. To podstatné je, že na konci je spokojený a naplněný - nejen ten - profesní život. Následující příběhy osobností z řad absolventů a absolventek AMU, jsou toho příkladem.
Marek Třešňák momentálně působí jako psychoterapeut v Massachusetts a svůj zájem věnuje také extatickému tanci. V budoucnu by rád vytvořil retreatové centrum, kde by se terapeutické a taneční uzdravovací prostředky sjednocovaly. A také by se chtěl intenzivněji věnovat hudbě. Kudy se ubírala jeho životní a profesní trajektorie z pražské DAMU až do Spojených států amerických? „Nejdřív jsem studoval na loutkárně, alternativní divadlo, a po bakaláři jsem přešel na katedru autorské tvorby k panu profesorovi Vyskočilovi. K tomu jsem si zapsal ještě předměty z dramatické výchovy,“ vzpomíná Marek, který se postupně začal věnovat divadlu s dětmi, od těch nejmenších až po adolescenty. To ho nakonec přivedlo k práci jako „Camp Counselor“ ve Státech. „Pracoval jsem jako instruktor na táboře, kde byly děti s různými postiženími. Jednalo se zejména o poruchy učení, od různých poruch pozornosti, přes poruchy chování, byly tam děti s Aspergerovým syndromem,“ vypočítává Marek s tím, že s dětmi se věnoval divadelní tvorbě, natáčení videí a podobně. Tímto způsobem strávil v Americe tři léta až mu nakonec bylo nabídnuto, aby pracoval s autistickými dětmi. „S nimi jsem pracoval pět let a při tom jsem si dodělával magisterské studium psychologie,“ přibližuje nynější psychoterapeut, který v USA žije a pracuje už 22 let. „DAMU mě obohatila zejména lidsky. Potkal jsem tam úžasné tvořivé lidi, jak mé spolužáky, tak profesory. Stačí jen vzpomenout pány Vyskočila, Krobota, Lébla nebo paní profesorku Fryntovou… Byla to krásná setkání,“ vzpomíná Marek a dodává, že zásadním momentem pro jeho pozdější terapeutickou práci bylo setkání s dialogickým jednáním profesora Vyskočila. „Učil nás tím určitou vtělenost – jak být v těle, jak se dostat z hlavy, jak se vztahovat sám k sobě. Dialogické jednání je formou improvizace, kdy člověk improvizuje sám se sebou, se svými vnitřními partnery před ostatními,“ vysvětluje a poznamenává, že jeho samotného divadlo zajímalo vždycky víc ze své terapeutické stránky než z hlediska samotného představení. „Improvizace byly vlastně úžasnou formou seberozvoje,“ podotýká. Dnes už Marek terapeuticky pracuje s dospělými ve své vlastní praxi. Vedle toho ale pořádá i setkání při extatickém tanci. „Hlavní smysl této taneční události, která probíhá bez jakékoli přítomnosti omamných látek, je opět v tom dostat se do vlastního těla, opustit myšlení a spojit se sebou i s ostatními tanečníky po emocionální stránce. Je to vlastně určitá forma skupinové terapie,“ objasňuje. A jak Marek hodnotí, že se věnuje mnoha věcem a profesním oborům najednou? „Je to úžasné. Díky tomu jsem zažil mnoho různých světů, komunit a přístupů k životu. Ta pestrost je neuvěřitelná a já jsem za to moc vděčný,“ uzavírá Marek.
