Producent Pavel Strnad: V Česku s každým filmem začínáte znova

Jeho producentská společnost Negativ stojí za filmy jako Rok ďábla, Štěstí, Mistři, Příběhy obyčejného šílenství, Venkovský učitel, René, Protektor či Alois Nebel. Filmový producent Pavel Strnad vystudoval nejdříve ČVUT a pak FAMU. Do světa filmu vstoupil ještě na škole produkováním Indiánského léta režiséra Saši Gedeona. Jak vzpomíná na studium a jaký je rozdíl mezi produkčním a producentem prozrazuje v rozhovoru.

Studovat krátce po revoluci bylo, jak Pavel Strnad přiznává, poměrně specifické. „V 90. letech jsme my jako studenti společně s našimi učiteli objevovali, co vlastně všechno tato profese obnáší. Vývoj byl u nás na téměř padesát let i v této oblasti přervaný,“ říká producent.

Jak se stane, že jde člověk po ČVUT studovat ještě FAMU?

K prvnímu vystudovanému oboru jsem neměl nějak výrazný vztah, na školu jsem se hlásil ještě za socialismu, kdy bylo důležité někam se dostat, jinak bych musel na vojnu. Už během studia na ČVUT jsem ale začal tlumočit pro anglické a americké štáby, které tady na začátku devadesátých let natáčely, a to mi otevřelo cestu k filmové produkci. A film mě navíc vždycky zajímal, ale zároveň jsem se nikdy neodhodlal přihlásit na filmovou vědu nebo jiný obor s filmem související. Ale když jsem se dostal k natáčení, zjistil jsem, že to je něco, co by mě bavilo, a když jsem dokončoval ČVUT, podal jsem přihlášku na filmovou produkci na FAMU.

Co si mám vlastně představit pod termínem filmový producent? Co je jeho náplní práce, co má všechno na starosti?

Je potřeba rozlišovat produkčního a producenta. To jsou dva termíny, které se trochu pletou. Jako produkční jsou označování lidé, kteří organizují a mají na starosti logistiku okolo natáčení a okolo výroby. Existují specializovaní produkční na lokace, na postprodukce atd. A pak jsou producenti, kteří mají na starosti kompletně celou výrobu filmu od začátku až do konce, až po jeho distribuci. Jsou za film ekonomicky i kreativně zodpovědní. V zásadě mají na starosti projekt z ekonomického, právního a kreativního hlediska. Film je hodně složitá záležitost a podle mého názoru studenti, kteří umějí filmovou produkci, mají trochu výhodu v tom, že pokud se rozhodnou pro nějakou jinou oblast umění, jsou připraveni na ty nejtěžší podmínky. Musíte být schopný zorganizovat natáčení na lokacích, kde je třeba připravit první poslední, stejně jako když pořádáte třeba koncert na Letenské pláni. Když točíte ve studiu, podobá se to divadelní produkci. Filmová produkce tak podle mne umožňuje uplatnění i jinde. Člověk se snadno adaptuje na jiné oblasti, protože film je velmi komplexní záležitost.

Poskytlo vám studium na FAMU všechny tyto potřebné profesní znalosti a dovednosti?

Studovat na FAMU jsem začínal v roce 1993 a končil v roce 2000. Vzhledem k tomu, že do roku 1990 tady měl na film monopol stát a všechny filmy byly vyráběny ve státních filmových studiích, profese nezávislého producenta, který film dělá na svoji ekonomickou zodpovědnost, v našich podmínkách vlastně neexistovala. Všichni byli zaměstnanci státních filmových studií – včetně produkčních, vedoucích výroby, vedoucích tvůrčích skupin, kteří byli nejblíže producentům v dnešním slova smyslu. Producentská profese se tedy musela znovu definovat. Vývoj byl u nás na těch téměř padesát let i v této oblasti přervaný.

Takže se tady začínalo téměř na zelené louce…

Ano. Všechny věci se musely znovu postavit a definovat. V 90. letech jsme my jako studenti společně s našimi učiteli objevovali, co vlastně všechno tato profese obnáší. Dnes učí na FAMU spousta zkušených producentů, kteří toto všechno ovládají a jsou schopni své zkušenosti studentům předat.

Vy jste už za studií na FAMU v roce 1995 spoluzaložil produkční společnost Negativ. Jaké byly její začátky?

Devadesátá léta, to byla, jak se říká, doba neomezených možností. S nynějším kolegou z Negativu Petrem Oukropcem, tehdejším spolužákem v prváku na FAMU, jsme byli osloveni studentem pátého ročníku režie Sašou Gedeonem, jestli bychom mu nepomohli produkovat jeho absolventský film. Když to zkrátím, namísto středometrážního filmu, který měl vzniknout, vznikl celovečerní film Indiánské léto a šel do kin. My jsme se tak stali producenty a díky školnímu snímku jsme získali zkušenost, jaké to je produkovat celovečerní film. Vzápětí jsme dostali další nabídku, a tak došlo k tomu, že jsme v roce 1995 založili společnost Negativ, v níž působíme dodnes a která od té doby vyrobila asi padesátku celovečerních filmů.

Jak velkou hraje roli, že režiséry, scenáristy a další tvůrce znáte třeba právě ze studií na FAMU? Znáte jejich práci, znáte je jako lidi, je pak taková spolupráce snazší?

Škola má podle mého dva hlavní úkoly. Jednak dát studentům vzdělání, předat jim nějaké know-how. A pak je velmi důležité, že studenti mají možnost vyzkoušet si spolupráci v týmu s autory a s dalšími spolupracovníky ve štábu. Mají tak možnost potkat se lidé, kteří pak spolupracují třeba celou kariéru. To je princip uměleckých škol a u filmu to platí dvojnásobně, protože se jedná o kolektivní dílo a lidé se musí naučit spolupracovat.

Jednou z hlavních dovedností producenta je schopnost dát dohromady tým, vést ho a film úspěšně dokončit. A právě na FAMU se nabízí vynikající a jedinečná možnost vyzkoušet si na tréninkovém hřišti to, co pak člověk musí v realitě dělat doopravdy. V rámci školních projektů mají studenti možnost vyzkoušet si pracovat s různými tvůrci z různých oblastí, můžou různě experimentovat, mají možnost vyzkoušet si něco nového. Pro mne osobně to znamenalo, že jsme na FAMU udělali zmíněné Indiánské léto a to nastartovalo naši kariéru. Našli jsme tam spoustu tvůrců, se kterými jsme dodnes. Člověk přirozeně spolupracuje s lidmi stejné generace. Jedna věc je, jestli jste naladěni na stejnou kreativní vlnu, jestli máte stejný vkus, jestli se vám líbí stejné věci, chcete dělat stejné filmy, a druhá věc je, že si potřebujete rozumět s autory i po osobní stránce. A toto všechno si na FAMU člověk může vyzkoušet. Navíc studium na FAMU je tak strukturované, že si tam studenti svůj profil mohou najít a intenzivně si vyzkoušet tu parketu, které se nakonec profesně budou věnovat.
 
Máte profesní sen, který toužíte uskutečnit?

Nemám nějaké mety, ke kterým bych se upínal. Můj profesní sen je točit filmy, které mě baví, a zároveň vědět, že se tím uživíme a budeme schopní filmy dělat dál. Bylo by fajn, kdyby měl člověk možnost stavět dál na úspěších, kterých dosáhl, ale vzhledem k tomu, jak je náš trh malý, neposkytuje nám možnost, že se vám jednou za čas podaří udělat film, z něhož byste mohli financovat všechny následující filmy. Pokaždé tedy začínáme znovu a skládáme financování z různých zdrojů. Ale díky předchozím filmům, které máte za sebou, máte určitý kredit a partnery, kteří vám věří. Spolupracujeme dlouhodobě s autory, jako je třeba Bohdan Sláma, Helena Třeštíková, Michaela Pavlátová nebo Marek Najbrt. To jsou lidé, kterých si vážíme a máme rádi jejich práci. Zkrátka jsem rád, že můžeme dělat věci, které nás baví.

rozhovor najdete také na www.universitas.cz

autorka: Monika Otmarová

foto: archiv Pavla Strnada

13. červenec 2022

.